Rybářská dílna: Feederová krmítka

Krmítka pro feeder existují v nepřeberném množství typů. Od uzavřených modelů pro použití bílých červů, přes samootevírací typy pro použití kusové návnady, jako je třeba konopí, až po obyčejné modely válcového nebo hranatého tvaru s nožkou pro uchycení do karabinky. Zcela jistě jsou nejpoužívanější právě ty poslední uvedené, nejjednodušší modely. A protože krmítka se velmi často trhají, zvlášť při lovu na dně se závadami, podíváme se v tomto dílu Rybářské dílny právě na jejich výrobu. Postup výroby je velmi jednoduchý, v podstatě nepotřebujeme žádné nářadí a přípravky, zhotovení krmítka je absolutně snadné a zvládne ho skutečně kdokoliv.

MATERIÁL:

• plastové nebo plechové natáčky do vlasů,
• zátěže ve tvaru „rakvička“ v potřebných hmotnostech,
• plastové minivazače (prodejna elektron. součástek),
• gumové těsnění přiměřené velikosti,
• sekundové lepidlo.

NÁŘADÍ:

• ostrý nůž, nůžky.

Připravený materiál a nářadí

POSTUP VÝROBY:

1. Příprava natáček: Většina plastových natáček je opatřena ostny, které mají za úkol lépe přidržovat vlasy. Pro náš účel mají ale naprosto nežádoucí účinek, každý si jistě dovede představit, jak snadno by se do ostnů zamotával vlasec. Nezbývá než ostny odstranit, naštěstí ostrými nůžkami nebo nožem to jde docela snadno.

   

2. Připevnění zátěže: Zátěž nejprve jen přiložíme k natáčce, abychom zjistili, které otvory použijeme pro navlečení minivazačů. Poté do otvorů už vazače vložíme, konce provlečeme utahovacím očkem, smyčku ale ještě necháváme dostatečně volnou. Znovu si ověříme, že jsme otvory pro vazače vybrali správně, a že ani po utažení se nestane, aby se zátěž uvolnila. Následuje utažení „na doraz“, poté odřízneme volné konce, které by při lovu také překážely a způsobovaly motání sestavy.

   

   

3. Očko pro uchycení krmítka do karabinky: Použijeme gumové těsnění, není nutné mít nějakou přesnou velikost. Těsnění nejprve pěkně zblízka zkontrolujeme, jestli někde není poškozené, protože pak snadno praskne. Po kontrole jej naprosto jednoduchým způsobem vevážeme do těla krmítka (znázorněno na fotografiích), utáhneme a na úplný závěr zakápneme uzlík sekundovým lepidlem, čímž ho pojistíme proti uvolnění. A je hotovo! Možností výroby očka je jistě také několik. Gumový kroužek má ale jednu obrovskou výhodu: při záseku alespoň částečně odpruží jednorázový nápor, který zde vzniká a sníží tak možnost utržení krmítka. Někteří rybáři pro tento účel používají i speciální feederovou gumu, ze které vážou krátký návazec pro připevnění krmítka.

   

   

   

   

   

   
   

Použití natáček pro výrobu krmítek je jen jednou možností z mnoha. Vím, že se vyrábí z mnoha různých polotovarů a materiálů. Někdo používá prázdné krabičky od kinofilmů, jiný zase obyčejnou novodurovou nebo podobnou trubku. Stačí jen dovrtat otvory a tělo krmítka je hotovo! V diskusním fóru na internetu jsem před několika lety registroval návod na krmítka, která se vyráběla z plastového pletiva, používaného v zahradnictví. Stačilo jen vystřihnout obdélník, stočit, připevnit zátěž a očko a krmítko bylo hotové. Dokončené výrobky se mi líbily natolik, že jsem použitelné pletivo začal shánět. Dokonce jsem kontaktoval i autora, který byl ze Slovenska, aby mi poradil, kde pletivo sehnat. Podle něj se dá koupit v každém „zahrádkárstvu“. Vyzkoušel jsem všemožné prodejny zahrádkářských potřeb, hypermarkety pro dům a zahradu, dokonce i květinářství, na použitelné pletivo jsem ale nenarazil! Všechno byly typy s velkými oky, pro výrobu krmítek nevhodné. A pak jsem v jednom obchodě typu „Vše za babku“ narazil na výprodej natáček a těch jsem tady za pár korun nakoupil dostatečné množství (vydrží mi na několik let).

Vlastoručně vyrobená krmítka se mi velmi osvědčila a postupem času jsem na nich udělal ještě jednu úpravu. Plastové vazače pro uchycení zátěže jsem začal navlékat tak, aby utahovací očko bylo umístěno uvnitř krmítka. Jestli to má i praktický význam ověřeno nemám, rozhodně to ale lépe vypadá.

Nashledanou!

                                                  Tomáš MIHULA