Waglery rostou jako z vody – 1. díl

Zní to možná poněkud podivně, ale opravdu to tak bude. Nevěříte?

Vše by mohlo začít v dobách našich rybářských začátků. V dobách, kdy jsme přišli poprvé k vodě, v dobách, kdy jsme se dívali kolem sebe a naslouchali radám starších rybářů. Právě ti znali spoustu zajímavých triků, tipů a fíglů, které byly mnohdy k nezaplacení. Sám si pamatuji na den, kdy jsem poprvé zahlédl zajímavý štíhlý dlouhý splávek zkušeného rybářského kolegy, který mě zasvěcoval do tajů rybolovu na plavanou. Mám v živé paměti jeho dlouhé hody, mnohdy na hranici krmítkářů a také množství ryb, které tehdy nalovil.

Bylo to pro mě něco nového. Byl jsem teprve v rybářských plenkách. Čekalo na mne mnoho nepoznaného a já měl spoustu otázek. Ale jak se říká: „Líná huba holé neštěstí“. Proč se tedy nezeptat, co je to tedy za splávek a kde se se dá vůbec pořídit? Odpověd byla překvapující: „Tyto splávky se nekupují, rostou ve vodě“. Měl jsem pocit, že si naplno vybírám nováčkovskou daň a neuniknu vtípkům zkušeného kolegy, ale opak byl pravdou. Můj učitel mě ujistil, že má všechno svůj čas a brzy vše pochopím. Musím být trpělivý.

Měl naprostou pravdu. Vše začalo v létě, kdy jsme spojili příjemné s užitečným, což nebývá nikdy na škodu. Stačilo vhodné oblečení, lehké rybářské náčiní a hurá k vodě! Taková procházka kolem řeky bývá příjemná a pokud otevřeme oči dokořán, možná i něco zahlédneme. Procházeli jsme kolem řeky, prochytávali tůně a ani mi nepřišlo, že jsme už ušli pár kilometrů. Všiml jsem si, že procházíme kolem soustavy chovných rybníků, zarostlých rákosím, které lemovaly řeku. Nádherná krajina. Zahleděl jsem se do ní a můj rybářský učitel mi položil otázku, zda vidím růst splávky. Díval jsem na něj a měl pocit, že si ze mě prostě střílí. Nikde kolem mě nebylo vidět nic, co by připomínalo onen dlouhý štíhlý splávek.

Můj učitel se pouze usmál a pouze prohodil, že mám být trpělivý. Údajně se sem vrátíme na podzim a to už uvidím, že skutečně porostou. Že by waglery doopravdy rostly? Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že naše rybníky brčálníky jsou velkou zásobárnou waglerů. Zprvu ne moc zajímavé trsy rákosí v létě asi nikomu nic neřeknou. Zlom však nastává s příchodem podzimu.

Můj rybářský učitel mě dále zasvěcoval do tajů rybolovu na plavanou a čas utíkal jako voda. Příroda se začala oblékat do podzimních barev a jednoho podzimního dne přišlo něco na co jsem delší dobu čekal. Zítra jdeme prochytat naší starou známou říčku a konečně uvidím na vlastní oči jak rostou waglery.

Můj učitel měl pravdu. Právě podzim je tou pravou dobou, kdy se mezi rákosím začínají oběvovat podivné tyčky ukončené hnědým doutníkem. Listy rákosí pomalu osychají a ony doutníky čím dál tím víc zaujímají naší pozornost. Nakonec s příchodem pozního podzimu mizí i onen doutník, který se rozpadá a tvoří trsy podivného poletujícího chmýří. Jediné co zůstává je rovný stonek orobince. Ano, a to je on, splávek, který doopravdy roste z vody.

Nevydržel jsem a utíkal ke břehu, kde orobinec rostl nejblíže. Natáhl se po prvním, udělal krok a bylo vymalováno! Stál jsem po kolena ve vodě a bahně, a za mými zády se ozval hlasitý smích. Nedal jsem si říct a zapoměl na to, že vše chce svůj čas. Místo získání prvních kousků orobince jsem se zchladil ve vodě, podstoupil bahenní kůru a v tomto stavu mě ještě čekala dlouhá cesta domů.

Stále mi vrtalo hlavou, jak ty orobince z vody dostanu. Byl jsem zvědavý, co můj učitel zase vymyslí. Poznal na mě, že mi něco vrtá hlavou a odpověděl profesorsky. Vše má svůj čas a prý se sem ještě vrátíme. Ale kdy? Až prý nasněží a zmrzne, odpověděl s úsměvem.

Ono to do sebe vše náramě zapadá. Rostoucí waglery nejsou hloupostí a nic se nedá uspěchat. Zkrátka všechno má svůj čas. Nevěříte? Buďte trpěliví a příště uvěříte.

Jan Hořínek        

- - - POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ - - -

Odkaz na 2. díl.
Odkaz na 3. díl.
Odkaz na 4. díl.

Fotogalerie s použitými snímky ve větším rozlišení, obsahuje rovněž i nepoužité snímky. Pro přechod do galerie klikněte na tento nápis nebo na prezentaci níže.