Jak se vnadí krávy

Příhoda, kterou popisuji se odehrála jednoho pokročilého podzimního dne. Počasí na tuto roční dobu bylo velmi slušné, proto jsme se s kamarádem Petrem vypravili na naši oblíbenou řeku Odru. Zvolili jsme ale tentokrát jiné místo než obvykle, rozhodli jsme se zkusit štěstí na místě o několik stovek metrů proti proudu, než bylo naše osvědčené stanoviště.

Úsek řeky je zde rovný s plynulým tokem a dobře přístupnými břehy, tvořenými travnatou loukou. Asi 100 metrů pod námi se nalézá areál loděnice včetně velkého mola. Při tipování místa jsme si činili naděje na úlovky cejnů a později večer snad i candátů. I po vydatném prokrmení se ale záběry cejnů nedostavují, jedinými známkami rybího života je pohyb ouklejí u hladiny. Bavíme se proto jejich lovem, to ale po chvíli omrzí, a tak jen spíše odpočíváme a relaxujeme, než aktivně chytáme ryby.

Relaxaci nám zpříjemní pohled na dívku projíždějící na koni kolem nás dál proti proudu. Z letargie se postupně probíráme a opět se snažíme něco chytit. Záběry ale stále přicházejí jen od ouklejí. Po několika minutách si všímám, že dívka na koni se vrací zpět, žene ale před sebou stádo asi 15 krav. Nyní si uvědomuji, že se mi kdysi někdo zmiňoval o  jakémsi ranči, umístěném za loděnicí.

Asi 50 m před námi začne dívka krávy odhánět od břehu na vyšlapanou stezku, která pravděpodobně vede k onomu ranči. Většina zvířat poslechne, pouze jeden samorostlý tur si jezdkyně nevšímá a pokračuje dál po břehu přímo k nám. Nejprve se usmívám, pak si ale všimnu, že dívka je plně zaměstnána hnaním zbytku stáda a věnovat se zvědavému samotáři nemá čas. To už ale je zvíře váhy osobního vozu u nás a mi úsměv zamrzá na  rtu. V duchu se mi vybavují  známé obrázky z televizního zpravodajství, kdy v rámci nějakého španělského národního svátku prchají davy odvážlivců před rozzuřenými býky, probíhajícími městskými ulicemi. Zvažuji také, jakou asi teplotu má řeka v dnešním podzimním dni a dospívám k názoru, že útěkem do vody se dnes určitě zachraňovat nebudu.

Během mých panických úvah zatím kráva důkladně větří a posléze neomylně míří k mikrotenovému sáčku, ve kterém se nachází část mého krmení (druhá větší část je uložena ve vědru Sensas, kterého si kráva zatím nevšimla). Nevím kde se ve mně bere ta odvaha, chytám ale zvíře za rohy a pokouším se jej odvést pryč. Přesto se mi krmení zachránit nepodaří a to mizí i včetně mikrotenu ve zvířecí  tlamě. Petr, který sedí asi o 3 metry dál se smíchy může potrhat. Naštěstí je zde ale již dívka na koni  a krávu si bere do parády. Nad mým upozornění, že právě pojedla mikrotén jen mává rukou a usmívá se. Po odchodu nevítané návštěvnice si ještě uvědomuji, že kravka se při cestě za krmením prošla nad mým složeným matchovým prutem, položeném v rozepnutém pouzdru na zemi. Neštěstí se ale žádným kopytem netrefila a prut v ceně 5 tisíc Kč přežil bez úhony.

Ještě ale není všemu konec! Kráva se opět odděluje a míří tentokrát po břehu na druhou stranu, nejprve sleduje vodáky, kteří na molu čistí své skify, pak se ale otáčí a míří znovu k nám. Tentokrát začíná nervóznět Petr, protože „na ráně“ je právě on. Já beru většinu svého vybavení i kýbl s krmením a vše, co jde, rychle věším co nejvýše do větví blízkého stromu. Se zbytkem náčiní, které zavěsit nejde  jsem připraven pobíhat tak, aby mě kráva nedohnala. Petr to ale podcenil, stačil schovat pouze krmení  a kráva mu při cestě za průzkumem řízkovnice s bzučícím vzduchovačem rozšlapuje podběrák.

A opět je zde jezdkyně, která krávu už definitivně odhání. Petr si hlasitě stěžuje na poškozený podběrák, který nyní nepůjde složit (poškozena je vysouvací rukojeť), dívka ale neslyší (asi záměrně) a uhání směrem k ranči.

Po ukončení epizody nejprve chvíli rozpačitě mlčíme, pak ale znovu propuká srdečný smích. Přesto, že toho dne jsme nic pořádného neulovili, návalu adrenalinu jsme si oba užili až až, a onen lov nám navždy zůstane dokonale uložený v paměti.

Tomáš MIHULA